Hokej a režim
Letos slavíme 30 let od pádu železné opony. Komunistický režim v Československu se pochopitelně dotýkal také života sportovců. Známý je například proces s československou hokejovou reprezentací z 50. let. V následujícím článku se však podíváme na hokejisty, kteří se rozhodli odejít do zahraničí, aby se tam mohli rozvíjet – to jim totiž tehdejší Československo neumožňovalo.
Sportovci – emigrace se pochopitelně netýkala jen hokejistů – do zahraničí odcházeli především proto, že byli na vrcholu své kariéry a Československo už je nemohlo posunout nikam dál. Pokud už se ale sportovci (často i se svými rodinami) rozhodli odejít, museli už v zahraničí zůstat, protože doma by je čekala perzekuce a odsouzení odnětí svobody v délce jednoho až pěti let, přesně podle zákona č.231/1947 Sb. Překročení státních hranic tak bylo klasifikováno podle paragrafu 40 Neoprávněné opuštění území republiky a neuposlechnutí výzvy k návratu.
Jedněmi z prvních emigrantů byli Václav Nedomanský a Richard Farda, kteří se rozhodli odejít v roce 1974 přes Švýcarsko. Oba nejprve působili v soutěži WHA, která konkurovala NHL. Fardovi se do NHL dostat nepodařilo, ve WHA odehrál 3 sezóny a poté se vrátil do Evropy. Václav Nedomanský do nejslavnější ligy světa naskočil v sezóně 1977/1978 v dresu Detroitu. Celkem v NHL odehrál 421 zápasů, v nichž zaznamenal 122 gólů. Kromě Detroitu hrál ještě za St. Louis Blues a New York Rangers. V roce 2019 byl Nedomanský jako teprve druhý Čech uveden do Hokejové síně Slávy.
Silná vlna odchodů následovala v 80. letech, kdy se za hranice vydali například bratři Šťastní, Miroslav Fryčer, Peter Ihnačák, Peter Klíma, Michal Pivoňka nebo František Musil. Hráči, kteří se rozhodli emigrovat, nemohli pochopitelně hrát za reprezentační tým, který tak přicházel o skvělé hráče. Na druhou stranu to pro hráče byla jediná možnost, jak si zahrát nejlepší ligu světa.
Skoro jako z akčního filmu probíhal útěk Petra Klímy. Hokejista jihlavské Dukly se rozhodl emigrovat na soustředění ve Spolkové republice Německo. Klíma po letech vyprávěl, že Detroit, který ho draftoval, měl všechno dobře vymyšlené. Když hokejista v tichosti opustil hotel, skrýval se několik dní na německo-švýcarských hranicích uprostřed lesa v bungalovu. Teprve poté odletěl do Ameriky. Stejně jako u všech sportovců, kteří se rozhodli nedovoleně opustit Československo, ani tentokrát neušla rodina hokejisty hledáčku StB. Situace Klímových blízkých byla o to horší, protože se hokejista rozhodl odejít do zahraničí i se svou snoubenkou, které se podařilo zařídit, aby byla v zahraničí ve stejné době jako Petr Klíma. Po čtyřech měsících od svého útěku byl Klíma odsouzen na dva a půl roku vězení.
Odsouzení se ostatně nevyhnul žádný z hokejových emigrantů. „Je zajímavé, že v interních dokumentech se emigrace nejčastěji zdůvodňuje tak, že je nepolitického charakteru. Zejména u mládeže se zdůrazňuje touha po dobrodružství, mladická nerozvážnost a idealizace buržoazního nebo tedy kapitalistického západu. Takže většinou se emigraci paradoxně interně nepřikládal žádný politický význam, i když byla politickým trestným činem,“ uvedl Ondřej Vojtěchovský z Ústavu pro studium totalitních režimů v rozhovoru pro Český rozhlas.
Komunistický režim pak měl dva způsoby, jak se k emigraci sportovců postavit. Pokud se jednalo o nepříliš známého sportovce, snažil se to režim ututlat. Pokud šlo naopak o mediální hvězdu, nastala uchýlil se k taktice pomluv. Perzekuci se bohužel nevyhnuli ani rodinní příslušníci emigrantů, kterým bylo například odepřeno studovat, nebo sportovat.
Dalším slavným emigrantem byl Petr Nedvěd, jenž se k odchodu odhodlal pár měsíců před pádem železné opony, konkrétně v lednu 1989. Tehdy sedmnáctiletý mladík se rozhodl zůstat v kanadském Calgary, kde na přelomu roku odehrál s Litvínovem prestižní mezinárodní turnaj. Do Československa už se však nevrátil. Nedvědův příběh má však pikantní příchuť – později totiž získal kanadské občanství a za národní tým s javorovým listem na prsou odehrál olympiádu v roce 1994, kde si zahrál také proti české reprezentaci.
Po roce 1989 se hokejistům pochopitelně otevřely možnosti nejen v zahraničí hrát, ale také studovat na univerzitě, a přitom hrát nějakou univerzitní soutěž.
https://plus.rozhlas.cz/uteky-hokejistu-do-emigrace-7596265
Válek, Jakub: Emigrace vrcholových sportovců z bývalého Československa v letech 1948–1989 (Studia Sportiva 2014, č. 2)
TEXT: Kristýna Nováková
17. listopadu 1989, 1989, hc up, hc up olomouc, Hokej, listopad, olomouc, režim, sametova revoluce, studenti, Univerzita Palackého, univerzitní hokej, UPOL
