Kdybychom hráli v Olomouci, tak by na zápasy mohlo chodit daleko víc lidí, říká útočník Müller

Svou kariéru začínal v Šumperku. Zahrál si juniorskou extraligu a ještě loni bojoval o postup do druhé nejvyšší české soutěže. Od letošní sezóny Jakub Müller obléká dres olomouckého univerzitního týmu. V obsáhlém rozhovoru nyní vzpomíná na své začátky a také na průběh současné sezóny, ve které prvním rokem nastupuje za Shields.

V kolika letech a jak ses dostal k hokeji?
„Bylo to asi ve třech letech. Moc si to ale nepamatuju. Vzpomínám si jenom, jak jsem před sebou v Šumperku na zimáku tahal židličku.“

A jak potom pokračovala tvá kariéra?
„V Šumperku jsem byl až do dorostu. Potom jsem se přesunul do Přerova a na rok jsem si odskočil taky do Olomouce. Minulý rok jsem se na sezónu vrátil zpátky do Šumperka.“

Jaký je tvůj největší hokejový zážitek?
„Jako první se mi vybaví finále druhé ligy loni na jaře. To jsem hrál za Šumperk proti Porubě a je to myslím můj největší zážitek.“

Věnuješ se kromě hokeje i nějakým jiným sportům?
„Rád si zahraju cokoliv. Ať už je třeba tenis nebo fotbal. Mám rád plavání a jezdím na taky na kole. To mám hodně rád a v létě jezdím pravidelně.“

Kolik tak najezdíš za rok kilometrů?
„Teď jsem najezdil nějakých třináct set kilometrů. A třeba loni jsme s kamarádem podnikli cestu na nejzápadnější bod Česka, což jsme jeli tři dny a najeli jsme nějakých osm set kilometrů. Takže něco najeto už mám.“

A věnuješ se mimo sezónu taky in-line hokeji nebo hokejbalu tak, jako to dělá hodně hokejistů?
„K tomu in-line hokeji jsem si tolik nečuchl. Ale hokejbal hrávám často. Už nějakou osmou sezónu si chodíváme občas zahrát s klukama ze Šumperka.“

Celý rozhovor s Jakubem Müllerem.

Co tady v Olomouci studuješ?
„Jako většina týmu studuju na Fakultě tělesné kultury. Kvůli loňské sezoně to mám dálkově a do prezenčního studia bych se už asi nevrátil.“

Jak ti vychází univerzita vstříc vzhledem k působení v Shields?
„Tak jelikož studuju dálkově, tak to mám mnohem jednoduší než ostatní kluci. Ale asi dvakrát jsme měli zápas, když jsem měl být ve škole a uvolnili mě úplně v pohodě.“

Jak ses dozvěděl o tom, že tady v Olomouci existuje univerzitní hokejový tým?
„Dozvěděl jsem se to loni od kamaráda, který narukoval do Shields. Dokonce jsem sem psal, ale bylo mi sděleno, že hráči se smlouvou hrát nemůžou. Ale samozřejmě jsem to sledoval, protože tady mám kamarády.“

Letos už tedy hraješ jen za Shields?
„Zahraju si občas i v kraji za Lanškroun. Do konce roku jsem hrál celkem pravidelně, ale teď už jsem to docela flákal.“

Jak se vám s Lanškrounem daří?
„O tom se mi nechce moc bavit. Jsme asi úplně poslední a tři body za celou sezónu nejsou moc. Tim bych tohle téma asi raději ukončil a dál to nerozvíjel.“

Splňuje univerzitní hokej tvou představu, se kterou jsi do toho šel?
„V rámci možností určitě. Viděl jsem i jeden loňský zápas a myslím si, že letos šla ta kvalita ještě nahoru.“

Dá se úroveň hokeje srovnat třeba s juniorskou extraligou nebo je přístup hráčů v EUHL laxnější?
„Kvalitativně si myslím, že by se to s tou juniorskou extraligou srovnávat dalo. Nicméně když netrénuješ pravidelně, tak je to prostě na prd. Je to znát, když trénuješ jenom jednou týdně a zápas máš jednou za čtrnáct dní.“

Čím to je, že zrovna vy nemáte moc společných tréninků? Některé univerzitní týmy společně trénují několikrát týdně.
„Tak určitě je to tím, že nemůžeme trénovat tady v Olomouci. Musíme za tréninky cestovat do Uničova nebo někdy do Prostějova a to je náročné. Bohužel nemáme takové zázemí jako mají třeba v Trenčíně. Kdybychom hráli v Olomouci, tak by navíc mohlo chodit i daleko víc lidí na zápasy. Je to škoda.“

Pojďme se teď společně ohlédnout za současnou sezónou. První zápas jste odehráli proti nováčkovi z Českých Budějovic.
„To byl pro mě úplně první zápas za Shields. Budějovice přijely ve dvanácti lidech a podle mě jsme je měli porazit daleko vyšším rozdílem. Byl to pro nás jednoduchý začátek.“

Ale k dalším zápasu jste odjeli do Plzně. A proti Akademikům už to bylo daleko horší.
„No to bylo daleko horší. Tam si vzpomínám, že jsme měli motivaci, ale neočekávali jsme o tolik vyšší úroveň hokeje, než hrály ty Budějovice. Neskutečně nás přejeli a my jsme spadli zpátky na zem.“

Proti Plzni jste prohráli docela vysokým rozdílem o několik kol později také odvetu.
„Tak paradoxně si myslím, že jsme měli ten druhý zápas vyhrát. Vedli jsme a měli jsme zápas pod kontrolou, ale potom přišly zbytečné chyby a ztráta bodů. Myslím si, že zrovna tohle utkání jsme měli vyhrát.“

Největším letošním úspěchem byl domácí zápas proti obhájcům titulu z Banské Bystrice. Jak na tento zápas vzpomínáš?
„Vím, že Banská nás hodně podcenila. První dvě třetiny jsme byli podle mě jasně lepší, ale oni ve třetí třetině přeřadili na vyšší obrátky. My jsme se pomalu nemohli dostat z pásma a podařilo se jim vyrovnat. Ty tři body, který nakonec vystřelil Lajnys (Petr Lainka), byly podle mě obrázkem těch prvních dvou třetin.“

Další překvapivý výsledek se vám podařilo uhrát v Trenčíně, kam jste vyrazili v malém počtu, prohráli jste 3:4 až po prodloužení a byla to hodně vybojovaná remíza.
„To si pamatuju moc dobře, protože jsem v tom zápase dostal desetiminutový trest a koukal jsem na to dlouho ze druhé strany hřiště. Byl to zápas na jednu bránu. Střely na branku byly myslím šedesát ku patnácti nebo kolik. Tam to opravdu Ovča (Jakub Ovčaři) zavřel a předváděl v brance zákroky, který byly až nadlidský. Stálo při nás hodně štěstí.“

Potom ale přišla série pěti proher v řadě. Co se stalo?
„Těžko říct. Byly tam zápasy, ve kterých jsme hráli i dobře a měli jsme je vyhrát. Pár zápasů jsme prohráli velice těsně. Ale jednoznačně jsme právě v tomhle období odehráli i nejhorší zápas sezóny a to bylo proti Cavaliers.“

V Brně jste právě proti Cavaliers prohráli 2:5 a to jsou dosud jediné body, které tento tým uhrál. Podcenili jste je?
„Je to tým, který jsme odjakživa nesnášeli skrz jejich styl hry. Oni hráli antihokej, který byl proti nám účinný. Hráli do těla, my jsme z nich byli podělaní a nechávali jsme si to líbit. Porazili nás díky téhle bojovnosti, když to tak řeknu.“

A jak vzpomínáš na Winter Classic pod širým nebem? Už jsi někdy předtím podobný zápas hrál?

„S klukama jsme hráli akorát tak na rybníku, ale jinak to byla pro mě premiéra. Trochu jsem se toho bál skrz osvětlení, led a všechno. Ale všechno bylo v pohodě. V Rýmařově se navíc přišlo podívat docela dost lidí. Takže za mě to bylo super.“