Nejdřív jsme hráli nejlepší hokej za celou existenci klubu, pak jsme byli soupeřem sami sobě, hodnotí uplynulou sezónu kapitán Hajšman

Premiérový ročník Univerzitní ligy ledního hokeje už je pro všechny týmy minulostí. Z důvodu nouzových opatření byla sezóna ukončena po 20 kolech.  Celky tak do play-off nenastoupily a hokejisté Univerzity Palackého se v konečné tabulce umístili s 26 body na 5. místě. Od modrobílého celku jsme v základní části mohli vidět proměnlivé výkony, za kterými se v rozhovoru ohlédne kapitán Dominik Hajšman.

Jako jeden ze tří hráčů z celého týmu jsi odehrál v základní části všech 21 utkání, tedy i to poslední, které se ale později anulovalo. Na které vzpomínáš v tom nejlepším světle?
V paměti mi utkvěl jeden zápas, a to byl hned ten první proti Ostravě. Když jsme tam přijeli a viděl jsem na všech, jak se těší na začátek sezóny a na první utkání, měl jsem pocit, že ten den nemůžeme prohrát. Což se mi taky potvrdilo. Bylo to utkání, které charakterizovalo náš tým potom první půlku sezóny. Byla tam bojovnost, nasazení a obětavost, a toho si vždycky cením nejvíc. Nemusí se pořád dařit, ale když je v zápase toto, tak se vždy odchází se vztyčenou hlavou. Kdyby se hrálo play-off, tak bych si přál, abych v něm zase tento pocit zažil – pocit, že dnes je den, kdy nemůžeme prohrát. A doplnil bych ještě další zápas proti Ostravě, tentokrát u nás v Uničově. Za stavu, kdy by se ostatní týmy vzdaly, jsme zabojovali a urvali vítězství. Takový obrat jsem snad nikdy nezažil a možná ani nezažiju.

 

Je nějaký zápas, na který naopak nemáš dobré vzpomínky?
Určitě mě zklamal poslední domácí zápas proti UK Hockey Prague. Bojovali jsme o důležité body a z naší strany to nebylo vůbec dobré. Ani by mi nevadilo, že se nedaří, nebo někdo udělá chybu, je to sport. Ale my jsme do zápasu nedali naše srdíčko a odklouzali jsme to, jako by o nic nešlo. Takový zápas mě mrzí a strašně mě ten náš přístup zklamal. Doufám, že se to už nebude opakovat.

 

Na začátku sezóny jste bojovali o první příčky tabulky, od prosince se vám ale už tolik nedařilo. Jak bys celou základní část zhodnotil?
Odpověď musím rozdělit na dvě části. První se bude týkat období před Vánoci, kdy jsme měli sezónu našlápnutou neskutečně a nebál bych se říci, že jsme hráli nejlepší hokej za celou dobu, co náš klub existuje. Nebylo to tím, že bychom patřili mezi nejlepší týmy individuálně, ale hlavně jsme hráli jako tým spolu a dávali jsme do toho srdíčko, což mi potom scházelo. Ten diametrální rozdíl byl vidět už před zápasem, už tam nebyla ta energie, co ze začátku sezóny. Ale každý, kdo dělal sport, ví, že takhle to funguje. Když se dařilo, cítili jsme se neporazitelní a věděli jsme, že můžeme hrát s každým a taky každého porazit. Vyhrávali jsme, pak ale bohužel přišly Vánoce, kdy jsme se dostali z tempa a najednou přišla šňůra proher, na kterou tým nebyl zvyklý. Bylo to jak sněhová koule. Nabalovala se prohra za prohrou a největšími soupeři jsme si v druhé části soutěže byli my sami. Ale poslední zápasy proti Praze a Plzni mi ukázaly, že i když nejedeme na zápas v nejsilnější sestavě, tak to můžeme vykompenzovat tím, co nám jde nejlíp a v čem jsme možná i jedni z nejlepších v lize. A to je týmová hra, postavená na bojovnosti a bezchybnosti.

 

Letos jsi hrál s kapitánským céčkem. Když se za základní částí ohlédneš, jak jsi se v této roli cítil?
Na začátku úžasně. Když se daří, tak je vcelku lehké být vůdcem – je dobrá nálada a nemusíte skoro nic řešit. Navíc mám skvělé asistenty Skopiho (Pavel Skopal) a Cachiče (Dominik Cach), se kterými se úžasně doplňujeme a máme stejnou vizi, jak tým vést. Bohužel, přestalo se dařit a můžu říct, že nosit to kapitánské „C“ bylo o dost těžší a měl jsem toho kolem týmu hodně. Není lehké dělat některá rozhodnutí v týmu, kde máte dvacet dospělých lidí, kteří to nehrají pro nějaké peníze, ale jen pro zábavu, a že chtějí dělat dobré jméno univerzitě. Jak dobře základní část začala, tak špatně skončila.  Kdyby se hrálo play-off, kluci by měli moji plnou důvěru, že by všichni nastoupili v té nejlepší formě a podali by nejlepší výkony v sezóně.

 

V celkovém součtu jste nasbírali 438 trestných minut. Hůř už na to jsou jenom kavalíři z Brna. Čím byla taková neukázněnost olomouckých hráčů způsobena?
Tresty jsou naše Achillova pata už třetí sezónu a strašně nás to sráží dolů. Možná je to tím, že hrajeme spíše bojovný styl hokeje a dáváme do utkání někdy až moc emocí. Občas nám jsou tyto emoce ku prospěchu a občas jsou z toho právě fauly. Některé jsou z přemíry snahy, ale bohužel třeba i ve středním nebo dokonce v útočném pásmu. Na druhou stranu jsme si v sezóně oslabení zkusili tolikrát, že jsme na ně teď tak trochu specialisti.

V týmu jsi třetím rokem, v čem podle tebe HC UP udělalo největší pokrok?
Myslím si, že největší pokrok nastal všude – od vedení až po trenéra to šlapalo o dost lépe než v předchozích letech. Je to logické, tým se vyvíjí každým rokem, ale největší rozdíl a posun jsem viděl v týmu u kluků. Zlepšili jsme se jak herně, tak přístupem, kdy hlavně na začátku sezóny tomu všichni obětovali maximum a dali do toho srdíčko. Bohužel, po Vánocích už začala některým klukům asi důležitější část sezóny a nemohli být na každém zápase a už jsme to nějak lepili. Ale co se týmu týče, myslím, že jsme udělali největší pokrok za celé tři roky. Byli jsme asi v nejlepší formě a pohodě od založení klubu.

 

Chystáš se za HC UP hrát i příští sezónu?
Pokud budu další sezónu vybraný na try-outu, tak bych určitě chtěl. Na hokej jsem zvyklý a zatím si neumím představit, že bych nehrál. Máme skvělou partu, a i když nehrajeme za peníze nebo na nás nechodí tisíce lidí, tak mě to strašně naplňuje a jsem rád součástí tohoto skvělého celku plného skvělých lidí. Teda musím svoji odpověď trochu poupravit, čistě bez hokeje bych vydržel a překousl bych to, ale hokej je pro mě víc než jen ten sport samotný. Hraji ho už hlavně kvůli tomu, jaká je kolem něj atmosféra. Vejdu do kabiny a hned můžu zapomenout na všechno kolem a můžu si užívat legraci. Baví mě mít s klukama stejný cíl a jít si za ním. Hokej není jenom sport, pro mě je to životní styl. Bez hokeje bych byl momentálně nenaplněný a prázdný. Pokud mi to zdraví a ostatní povinnosti dovolí, určitě chci být příští sezónu zase součástí toho nejsuprovějšího týmu, a to HC UP Olomouc.

TEXT: Vendula Holková
FOTO: Daniel Klement

 

 

dominik hajšman, hc up, Hokej, ullh, univerzitní liga ledního hokeje, UPOL

#hcupolomouc

Adresa sídla:

HC Univerzita Palackého v Olomouci
Šlechtitelů 813/21
779 00 Olomouc-Holice
IČO 01857738
DIČ CZ01857738
hokej@upol.cz
www.hokej.upol.cz

Adresa zimního stadionu:

Zimní stadion Uničov
Pionýrů 1187
783 91 Uničov

Zůstaňte v kontaktu

#hcupolomouc

© HC Univerzita Palackého v Olomouci | administrace | všechna práva vyhrazena | úvodní foto: © Alena Zapletalová a Daniel Klement | web: rostanetek.cz