Z počáteční utopie vzešla skvělá parta

Olomoučtí studenti hrají svoji NHL. O celém projektu se rozpovídal manažer týmu VILÉM RIEDEL:

TOMÁŠ MACÁK

Olomouc V zámoří Knights, v Olomouci Shields. Dvě různé hokejové soutěže se letos rozrostly o nové týmy. NHL posílilo Vegas, Evropskou univerzitní hokejovou ligu zase olomoučtí vysokoškolští studenti. „Štíty“ jak zní překlad názvu českého týmu měly raketový start do ročníku, po kterém vedly ligu. Záhy však přišla sedmigólová facka ze Slovenska. Všichni si ale pre

miéru užívají. „Je tu super parta, která má divákům co nabídnout,“ říká Vilém Riedel, který projekt spoluzakládal v hospodě a nyní je manažerem týmu.

Můžete tedy po dvou zápasech říct, že se vše podařilo?

Úspěšný je tento projekt určitě, ale naším vysněným cílem je play-off. Hlavně bychom se chtěli ale představit našim studentům přímo v Olomouci. Vše se navíc zařizovalo celkem narychlo a byl problém s obstaráním ledu, takže zatím trénujeme a budeme hrát v Uničově, což samozřejmě není optimální. Byli bychom rádi, kdyby měl hokej větší návštěvnost, kterou by zařídily zápasy hrané právě tady v Olomouci.

Na čem ztroskotalo to, že zde nemůžete hrát? Byla to cena?

Bylo nám řečeno, že je obsazeno, ale doufáme, že pro Univerzitu Palackého se na ledové ploše v blízké době najde místo. Zatím tedy první domácí zápas musíme odehrát příští pátek v Uničově.

Dojíždění do Uničova s sebou jistě přináší komplikace…

Samozřejmě chceme, aby se na naše zápasy dostali diváci, což bohužel může být při zápasech hraných v Uničově problém. Dopravování je rovněž složité i pro samotné hráče, protože na stadionu nemáme stálou šatnu, takže musíme vše vozit. A třeba jen brankářská výstroj zabere celý kufr jednoho auta, do kterého se pak místo pěti vejdou jen tři lidé.

Právě fanoušky aktivně lákáte na sociálních sítích, kde se objevují videorozhovory nebo fotky ze šatny o přestávkách zápasu. Berete to jako hlavní cestu, jak lidi nalákat?

Snažíme se, abychom byli vidět, tak to zkrátka v moderní době chodí. Hlavně ale doufám, že je nalákáme na kvalitní hokej (úsměv).

Potenciál je v Olomouci velký. Univerzita je zde takové samostatné město ve městě s více než dvaceti tisíci studenty. Je znát po dvou, byť venkovních zápasech, že se vám fanklub rozrůstá?

Základna se rozšiřuje, ale pro nás teď bude klíčové, kolik lidí se dostaví na, v uvozovkách domácí, premiéru do Uničova proti Univerzitě Karlově. V tomto ohledu je to jedna velká neznámá. Zájem nás zatím těší především na facebooku, kde nás za tři týdny začalo sledovat už přes 800, což je úspěch. Pokud by aspoň desetinu z toho tvořili fanoušci, kteří přijdou na zápas, tak to bude paráda.

První dvě utkání byla zcela odlišná. Po skvělém vstupu do ligy, kterou jste po výhře 5:0 nad Brnem dokonce vedli, přišla prohra 1:7. Zažili jste si tak hned klasické „jednou jsi nahoře, jednou dole“?

Je to tak. Bylo zřejmé, že před prvním zápasem byli kluci ohromně natěšení na led, měli touhu střílet góly, srdnatě bránili. V tom druhém utkání samozřejmě také bojovali, ale bylo poznat, že Trenčín není v soutěži nováčkem a jejich hra klukům nevyhovovala. Na tom to pak celé ztroskotalo.

Jak k celému projektu přistupují samotní hráči? Prožívají vše, jako kdyby nastupovali v extralize a dávají najevo velkou radost případně vztek a frustraci, nebo je to pro ně spíše zábava?

V tom jsem byl sám velice překvapený, protože bylo obzvlášť v prvním zápase vidět, že do toho dávali naprosto všechno. Vypadalo to, jako kdyby hráli svůj první a poslední zápas v životě skákali do střel a do každého souboje šli na 120 %. Samozřejmě, po utkání v Trenčíně pak byli zklamaní a v kabině padlo hodně sprostých slov, ale aspoň to byl to takový impuls k tomu, že potřebujeme trénovat a musíme si nacvičit určité situace.

K samotným tréninkům můžeme odskočit. Jak často hokejisté trénují a schází se jich dostatek? Protože skloubit studentský život a hokej nemusí být úplně jednoduché…

To se právě zrovna řeší. Hráči by už zanedlouho měli mít ve škole individuální studijní plány, tréninky budou samozřejmě povinné, výjimkou jsou jen závažné důvody. Zatím se netrénovalo pravidelně, ale teď to vypadá, že budou aspoň dva nebo tři tréninky týdně.

Jak moc v přípravě na zápas hraje roli taktika? Máte to dotažené k téměř k dokonalosti, že by trenér monitoroval tým soupeře a jejich hráče?

V tomhle máme trenéra velmi zběhlého. V EUHL (European University Hockey League, pozn. red.) se už nějaký rok pohyboval, takže s tím má zkušenosti. Zná tak některé týmy i jejich taktiky a hráče a svoji práci odvádí velmi dobře. Těmito věcmi se určitě zabývá.

Pojďme na úplný začátek. Kdy a z jaké hlavy vzešel nápad vytvořit univerzitní tým?

S nápadem přišel Dominik Pudelka na konci srpna loňského roku. Následně dva měsíce zjišťoval podrobnější informace vztahující se k celé lize a jednotlivé potencionální kooperaci mezi univerzitou a hokejovým klubem. Následně to nabralo obrátky a vše šlo mílovými kroky, jelikož nás tlačil čas. Bylo potřeba vytvořit právní subjekt, který bude cely projekt zaštiťovat a tam jsem dostal tu čest, kde mě Dominik oslovil a navrhl mi stát se spoluzakladatelem spolu s Mojmírem Fryčákem a Tomášem Krpcem. Paradoxní je, že jsme spolu jednali a vše podepsali při přátelském posezení u piva (smích), tak jsme se do toho pustili a i když to vypadalo ze začátku utopicky, tak se podařilo.

Co vše během toho necelého roku obnášely přípravy?

Šlo především o kontaktování univerzity, zda vůbec dovolí zaštítit klub, pak jsme museli hledat sponzory, protože jsou zde poměrně vysoké náklady za pronájem ledové plochy a za cestu, protože se hraje třeba i v Maďarsku, což už pak samozřejmě dost leze do peněz. Hlavně Dominik Kůdelka se do toho maximálně zakousl a především díky němu to teď funguje, tak jak to funguje.

HRÁČI Z JUNIORSKÉ EXTRALIGY I PRALESA

Z koho všeho je váš tým složen a jaké jsou rozdíly mezi jednotlivými hráči? Protože předpokládám, že každý působí nebo působil na jiné hokejové úrovni.

Řekl bych, že je tam od každého něco, což šlo poznat především na prvních tréninkách. Pro ty, kteří hokej ještě aktivně hrají, to nebylo nic těžkého, kdežto ti, kteří na ledě nestáli třeba dva roky, byť z techniky toho moc nezapomněli, měli problém s fyzičkou. Je tam tedy vše, od juniorských extralig po, když to řeknu blbě, pralesní soutěže, což je samozřejmě na ledě poznat.

Čili, jsou například mezi první a třetí formací větší výkonnostní rozdíly?

Tady se hráči nechávají strhnout týmovým duchem a ty papírové rozdíly se pak v zápase skoro vyrovnají. Ti v uvozovkách slabší hráči do toho dávají víc, aby se dostali na úroveň jiných spoluhráčů. V zápase to tak není tolik poznat.

Podle EUHL, celkem logicky, nesmí v univerzitní lize nastupovat hráč, který je pod profesionální smlouvou v nějakém týmu. Myslíte si, že se to striktně v jiných týmech dodržuje? Má to vedení ligy plně pod kontrolou?

Myslím, že na podvádění není prostor ani touha. V tomto je EUHL naprosto seriózní a férová soutěž, kdy k tomu týmy přistupují naprosto zodpovědně.

Vyhovuje a líbí se vám systém v jakém se liga hraje? To znamená rozdělení do čtyř divizí, přičemž vy jste v té východní, ve které se nacházíte spolu s týmy z tuzemska, ze Slovenska, Polska a Maďarska.

Je to pro kluky něco nového v tom smyslu, že si poprvé v životě zahrají mezinárodní soutěž. Poznají jiné herní styly, jiné hráče, a to může být rozhodně zajímavá zkušenost. Je to zkrátka jedinečné. Mně osobně se to líbí, ale je potřeba tomu dodat ještě tu potřebnou prestiž.